WS F99 Ústí nad Labem URBEX 05.03.2016

Urbex 20160305

Tohle sobotní ráno mohlo být stejné, jako mnoho jiných. Stejně ospalé a nesměle začínající, jak už sobotní rána bývají. Řev budíku však napovídá, že dnes bude všechno jinak. Tedy, i dnes ze sebe musím udělat v koupelně člověka, pak rychle zvládnout snídani a zkontrolovat obsah báglu (stejně jsem zapomněl baterku... :-( Pak už se přemísťuji na místo srazu s Blankou a Láďou, odkud vozem vyrážíme na dohodnutou lokaci, kam se dostaví i ostatní účastníci naší akce. Tentokrát to máme jednodušší v tom, že je toto místo na území našeho státu. Sraz všech účastníků proběhl v dohodnutém čase a tak vyrážíme v počtu osmi lidí s plnou výbavou vstříc dobrodružství.

Příchod k objektu nebyl ověřen za tohoto počasí a v této roční době a tak jsme celkem napjatí, jestli se vůbec dostaneme dovnitř. Náhradní plán je sice v záloze, ale nejspíš by nebyl tak atraktivní a tak všichni doufáme, že se vstup do objektu podaří. Nakonec se ukázalo, že to bylo mnohem jednodušší, než se na první pohled jevilo. Uvnitř domlouváme sraz všech účastníků za hodinu a postupně se rozcházíme k několika budovám, které jsou součástí areálu, v němž se dříve téměř na koleně a v celku v docela primitivních podmínkách vyráběly výrobky, o něž byl zájem nejenom u nás, ale i v zahraničí. Větší část budov bude pocházet pravděpodobně z období mezi dvěma světovými válkami, případně z období II. světové války. Nověji vypadala pouze jedna výrobní hala a další budova vedle vrátnice, která byla pravděpodobně jídelnou. Do téhle budovy jsem se nedostali.

Fotografické žně jsme ale měli v ostatních objektech. Osobně jsem u nás předpokládal prostory, které budou po nájezdech našich nenechavých spoluobčanů zcela prázdné, případně zaneřáděné odpadem. Byl jsem, právě tak, jako ostatní, příjemně překvapen, že se zde nacházelo ještě spousta věcí, které nějakým způsobem souvisely se zde probíhající výrobou a také mnoho věcí, které patřily pracovníkům, kteří zde pracovali. Namátkou mohu jmenovat mechanický budík, talíře s příborem, hrnek na kávu nebo nůžtičky na nehty zavěšené s ručníkem vedle umyvadla. V kontrastu k tomu byly šlahouny maliníku plazící se z rozbitého okna po podlaze. Bortící se podmáčený strop vedle místnosti s dochovanou papírovou výrobní dokumentací a učetnictvím napovídal, že dny této budovy budou již brzy definitivně sečteny a dokumentace, která mohla skončit například v muzeu, skončí spíš obalená plísní pod sutinami budovy. Jisté obavy vzbuzoval i ne zcela ideálně zajištěný sklad s mazadly, barvami a dalšími blíže nespecifikovatelnými chemikáliemi, které mohly být technickými odmašťovadly, ředidly, či čímkoliv jiným. Jejich obaly naštěstí nejevily známky žádného poškození.

Protože nám počasí přálo, mohli jsme nafotit dost snímků osvětlených sluncem za oknem, které vždy vypadají dobře. Některé uvolněné prostory osvětlené bočním světlem z rozbitého okna měly atmosféru, která by si zasloužila modelku, jež by dotvořila patřičný kontrast k interiéru. Této role se alespoň na chvilku ujala Blanka, která tak svojí přítomností příjemně osvěžila prostor určený k likvidaci. Když jsme náležitě provětrali závěrky fotoaparátů, což trvalo mnohem déle, než původně dohodnutou hodinu, pociťovali jsme potřebu dobrat trochu nové energie, k čemuž měla posloužit vyhlášená místní restaurace. Ta byla sice otevřená, ale kuchař měl dovolenou, tak jsme byli doporučeni ke konkurenci, kde jsme se chutně najedli a napili a společně uzavřeli celou akci. Možná i Vám bude po prohlédnutí snímků vrtat v hlavě otázka, jak dlouho tady tito němí svědkové lidské činnost budou ještě stát, jak je to tady s pracovními místy a jaké jsou osudy lidí, kteří zde pracovali. I k tomu může sloužit urbex. Všechny námi navštívené objekty zůstaly ve stejném stavu, jako když jsme do nich vstoupili, zachované v lepším případě pro další focení...

Václav Hedrlín